Jak jsme koupili smraďocha, který již nezapáchá...

Slíbil jsem Helče, že napíšu něco málo o tom jak jsme pořídili auto a zařídili několik dalších věcí v Aucklandu, protože však máme v této zemi velmi náročný program, nedostal jsem se k tomu dříve než teď, přibližně dva týdny po předmětné koupi. I přes tento mírný časový odstup pevně věřím, že bude vše přesně a barvitě,  ba možná dokonce díky časovému odstupu i komplexněji, popsáno.
Stalo se to jednoho nedělního dopoledne. Ráno, které tomu předcházelo bylo poněkud hektičtější, ale díky dobré informační přípravě (věděli jsme který bus jede na trh aut - car market :-)) a našemu budíku jsme vše v přijatelném zpoždění stihli a dorazili na parkoviště u dostihového závodiště v Ellerslie přibližně půl hodiny po začátku trhu. Bylo tam zaparkováno odhadem sto až sto padesát automobilů a přibližně dvacet skoro vraků. Nejprve jsme si prošli automobily a poté vraky. S naším rozpočtem jsme se pohybovali na hranici mezi oběma skupinami a náš cíl byl vybrat kvalitní, sympatický pojízdný automobil s možností bydlení za přijatelnou cenu. Nejprve nás zaujal hezký automobil za přijatelnou cenu, který patřil místnímu kiwíkovi, který na nás stále pokřikoval že nám dá lepší cenu než má na autě napsanou. Protože čas ubíhal, rozhodli jsme se k nástupu do automobilu a zkušební jízdě. I přes moji nervozitu, kterou způsobilo me prvni řízení na levé straně jsem zaznamenal výrazný rachot celého stroje, nefunkční tachometr (dle prodstávajícího prý pouze náladový), nemožnost otevření zadních dveří zevnitř (kvůli dětem přeci) a několik dalších nedostatků. Rozhodli jsme se tedy, že za v přepočtu 35 tisíc korun tento automobil nekoupíme a podíváme se po jiném, kvalitnějším, s tachometrem..... Přibližně čtyřiceti minutová zkušební projížďka však zmensila nase moznosti, protože v této době dorazili na trh němci, kteří si sice přispali, ale poté brali vše, co mělo postel a záclonky.
Přichází nervozita, zmatenost. Kde vybírat? První nebo třetí řada stojících vozů? Zamířili jsme si to do druhé, kde stáli neupravené vozy (bez zaclonek). A v tom ho vidíme. Silnější pán obchází černou Hondu Odyssey jako by ji ani snad nechtěl prodat. A taky že né. Byl to bratr majitele, který právě spal na zadních sedačkách prodávaného vozu. Ukázal nám motor 2.3 V-Tec, který narozdíl od předchozi verzi  motoru - 2.2 je hospodárnější a celkově prý povedenejší.

To bylo asi tak vse, co o autě věděl a tak vzbudil svého bratra majitele (prý spal, protože jel celé ráno z New Plymouth a následně po prodeji automobilu měl letět do Austrálie, kde pracoval). Následovala projížďka, která se lišila od první tím, že auto umělo řadit, reagovalo na sešlápnutí plynu a fungovala mu většina podstatných přístrojů. Samozřejmě, mělo své mouchy, které byly zjevné - jako lehce snížená výška podvozku, malé škrábance....(na některé jsme přišli až později - velký smrad a nefunkční interiérová světla). Mimochodem, už je umytý a nezapáchá (což zabralo jedno odpoledne a dva přípravky na mytí koberců). Protože se nám zamlouval, rozhodli jsme se, že jej koupíme, avšak nejdřív si pro jistotu necháme udělat service check (hodinová kontrola za cca 140 NZD). Mezitím jsme šli vybrat peníze a připravovali se na následující vyjednávání o ceně v případě menších technických nedostatků. Kontrola však neobjevila nic zásadního, byli jsme ale upozornění, že výška podvozku opravdu není standartní a není vhodná ani do lehčího terénu na novém zélandu, dále ještě nějaké údajně nepodstatné technické drobnosti. Nakonec se nám povedlo srazit cenu velmi tvrdým vyjednáváním o celých 400 NZD (což by mělo pokrýt zvýšení podvozku výměnou tlumičů). Plácli jsme si a zaplatili dalších 60 NZD za další check (jestli neni kradené) a zároveň přepis.

Ačkoli jsme byli lehce zaskočení tím, že teď opravdu máme auto a také tím, že jsme postupně začali zjišťovat různé nedostatky, jsme s touto koupí vcelku spokojeni. Naše relativní spokojenost pramení především ze srovnání s ostatními cestovateli, převážně z česka, s kterými jsme měli možnost se zde setkat a porovnávat naše koupě. Z tohoto porovnání vychází naše zánovní Honda Odyssey, 1999, 2.3 V-Tec, lehce zajetá poměrně solidně (hodnotil se stav a komfort X cena, která byla skoro u všech porovnávaných vozů přibližně stejná). Z tohoto srovnání jsme si zároveň odnesli cenný poznatek, že zánovní automobily 14- 25 let stáří, 190-390 tis. km najeto, ačkoli japonské provenience, stejně mají vždy nějakou tu mouchu.
Držte nám tedy prosím palce, ať ze Smraďocha nic neupadne a ať nám pěkně slouží celý půl rok.